Nikdo z nás nemusí být rukojmím války. Stačí nemlčet.

Mnozí účastníci projektu Tvořivá společnost se sami ocitli v nebezpečí válečného konfliktu, který se jim navždy vepsal krutým způsobem do života. Přesto nepřestali konat a jejich očitá svědectví jsou poselstvím všem lidem.

Anna Shastun, Irpin: ,, 24.února začala válka a v mém životě je už druhá v pořadí, před kterou prchá celá moje rodina. Ve spotřebitelské společnosti není lidský život na prvním místě. Nejsem terč. Jsem člověk. Můj zesnulý bratr stačil říci, že mír a prosperitu budeme mít, když vybudujeme Tvořivou společnost. A dokud máme jeden druhého, pokud jsme lidé, můžeme vše změnit”.

Maxim, manžel Anny, Irpin: ,,Mého bratr zabil granát, který dopadl do jeho domu. Evakuovány byly jen ženy a děti. Lidé, odpovězte si na otázku, jestli v takovém světě chcete žít? Já ne, proto se obracím na vás”.

Konstantin Rybachuk, Buča: ,,Prosím, poslouchejte mě. Musíme vybudovat takovou společnost, ve které je život každého člověka stejně cenný. Lidský život je to nejdůležitější. Vše se dá obnovit, ale lidský život není možné vrátit”.

Igor, Kyjev: ,,Jasně jsme chápali, když jsme si snažili zachránit svůj vlastní život, že život každého člověka je stejně cenný”.

Serhii Zvieriev, Kyjev: ,,Deset dní jsem přebýval s přítelkyní v koupelně, kde jsme se skrývali. Kdyby existovala Tvořivá společnost, nikdy by se nic takového nestalo nikde na světě”.

Kristina Khodhrieva, Charkov: ,, Ani v těch nejdivočejších snech jsem si něco takového nedokázala představit, že taková je naše cena za nečinnost a mlčení. Jsme natolik pohlceni konzumem, že nás nějaký kus papíru motivuje zabíjet lidi?

Uvědomila jsem si, když jsem se účastnila příprav Mezinárodního fóra, že budování Tvořivé společnosti je jedinou šancí, kterou máme”.

Dmitry Mitrofanov, Irpin: ,, Žiji na Ukrajině deset let a do Ruska, odkud pocházím se vrátit nemohu pro své vazby zde. Pokračuji jako dobrovolník projektu Tvořivá společnost, navzdory tomu, že za oknem duní výbuchy a vybuchují granáty.

Jsem jen obyčejný člověk a spolu s ostatními lidmi dobré vůle děláme vše pro záchranu tohoto světa. S rizikem vlastního života”.

Eugen Aleksandrov, Kyjev: ,, Dva sousední domy odstřelovali raketami. Moji rodiče a příbuzní byli v epicentru událostí v Mariupolu. Můj strýc byl zastřelen ostřelovačem jen proto, že šel pro humanitární pomoc. Za každý krok, který udělal byl postřelen.

Přesto jsem si našel čas a dokud funguje internet, pokračoval jsem ve přípravách na Mezinárodní fórum”.

Kateryna Albrekht, Nykolaiv: ,,Musela jsem opustit svůj domov kvůli bojům v mé zemi. Bouři emocí mi pomohla zvládnout účast na přípravě Mezinárodního fóra. Činy každého člověka, zapojeného do projektu Tvořivé společnosti pomáhají zachraňovat celý svět”.

Yulia Moshovets, Kyjev: ,,Nejsem jediná, kdo chce žít a přinést do světa hodnotu života a tuto pravdu chci oznámit celému světu”.

Tetiana Kalikhevych, Kyjev: ,,Upřímně jsem se loučila se životem a pak si uvědomila, že jsem nejšťastnější člověk na světě, když žiji. To, co se odehrává mě motivuje k budování Tvořivé společnosti”.

Julia Kar, Kyjev: ,,Válka je pro mě obrovský šok. Je koncentrací veškerého násilí, které na naší planetě existuje každý den. Proto, každou vteřinu, kterou mám jsem věnoval přípravě Mezinárodního fóra, protože to je jediný způsob, jak toto šílenství zastavit”.

Hanna Havrilyuk, Kyjev: ,,Při pohledu na současnou situaci v mé zemi ve které lidé trpí si uvědomuji, že není čas na nečinnost”.

Závěrečná slova Konstantina Rybachuka hovoří za všechny: ,, Tvořivá společnost je naší jedinou a poslední šancí na život. Nepromarněme ji!”

🌍 Sledujte mezinárodní online fórum „Globální krize. Jsme lidé. Chceme žít" překládané do 100 jazyků:

https://creativesociety.com/sk/global-crisis-we-are-people-we-want-to-live